Pozn. autora: Navazuje na drabble Do konce.
Kapitán Fournier sňal klobouk a přitiskl si ho na prsa; gesto, tak prosté a přitom plné těžkého, nesnesitelného žalu bylo doprovozeno úzkostným zakvílením bezmála dvacetitunového fleur-de-nuit. Temně fialový dračí obr se choulil u čerstvě navršeného rovu a tiše naříkal – Fournier mu v jistém ohledu záviděl. On sám musel mlčet.
Mlčet, když chtěl řvát, křičet a lkát, vyrvat ze sebe tu strašlivou bolest.
„Kam zmizeli všichni hrdinové, Aarone? Kam?“ šeptl. Přes okraj víčka se mu přelila osamělá slza a stékala mu po tváři; netrpělivě si ji setřel.
Odpověď na svou otázku už znal.
Ten poslední – jeho přítel – padl před dvěma dny.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kásný a smutný... A asi kvůli
Terda
Kásný a smutný... A asi kvůli tobě začnu mít ráda francouzské draky :-)
:(
Bilkis
To je tak smutný! Já teda fandím Angličanům (poměrně přirozeně), ale pohled z druhé strany barikády mi vnucuje pochybnosti...
To je tak smutné...
Profesor
To je tak smutné...
Ach jo. Líbilo se mi to.