Polednice

„Dej sem dítě,“ ozvalo se venkovskou chalupou ode dveří. Ženská postava skloněná nad stolem se otočila a po chvilce odpověděla: „Řeklas nejsem dítě? No to poznám sama. Vypadáš tak na něco mezi osmdesáti a smrtí.“
„Říkám, osobo, dej sem dítě!“
„Nejsem dítě, to už jsi říkala jednou. Já ti to opravdu věřím. Hele, nejsi ty spřízněná s někým z Marvelu? Tam jeden pořád opakoval já jsem Groot. A jak na tebe koukám, měla bys změnit outfir, taky navštívit kadeřníka a manikérku.“
„Dej sem dítě,“ ozvalo se od dveří plačtivě.
„Jsi jak ohraná gramofonová deska,“ zareagovala paní domu. „A teď ven!“