Základ přátelství

Ayre už ztratil iluze.
Ví, že si ve společné síni ochotně poslechnou jeho hru na loutnu i zpěv, ale že nepochopí, co ho nutí skládat nové písně. Oni mají raději ty staré, protože si můžou broukat refrén. Většinou falešně.
Dávno nečeká, že žáci zvládnou zadanou skladbu do týdne.
Vzdal snahu vysvětlit kolegům, že písnička pomáhá neztratit při práci rytmus. Zná odpověď: „To nejde. Musím se soustředit...“
Když poprvé uslyší Severina, jak si v laboratoři pobrukuje, čistým barytonem, melismata gregoriánského chorálu a zcela mimoděk, neudrží se a znovu jako malý vyhrkne:
„Nauč mě to!“
„Naučíš mě na oplátku svoje balady?“
„Platí!“