Je mu osm měsíců. Daigoro sedí ještě trochu nejistě, oči upírá na otce. Pokládá před něj oblíbený míč, ten se zlatými skvrnami. Pak do země zabodává svou katanu dótanuki. Slova ještě moc neznamenají, důležitý je hlas, jeho hlas. Vol, Daigoro.
Otec ukazuje na míč. Nebe. Maminka. (Zabiji tě okamžitě, můj nejsladší. Vždyť jsem byl šógunovým popravčím.)
Otec ukazuje na meč. Peklo. Pomsta. (Bylo by ti lépe mrtvému.)
Nejkrásnější hra, kterou s ním kdy hrál. Daigoro se zasměje na míč, pak popoleze a dotkne se meče. Otci vhrknou do očí slzy. Přiváže si ho na záda a společně vykročí do tmy.
Aneb na jakém komiksu teď aktuálně ulítávám.
https://en.wikipedia.org/wiki/Lone_Wolf_and_Cub
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
..
Akumakirei
Smutné a krásné a odkaz beru jako doporučení, manga nalákala :)
Díky! Moc doporučuju, je to
Danae
To mě strašlivě chytlo za
kytka
To mě strašlivě chytlo za srdce.
Nezabije ho, že ne?! Že ne!
(Žádný předmět)
Danae
<3
Nezabije. Ale život batolete s otcem nájemným vrahem nebude zrovna lehký...
To zní zlověstně a krásně
Zuzka
To zní zlověstně a krásně zároveň" Jak to děláš? <3
Skvělé. Nemám slov!
Doktor
Skvělé. Nemám slov!
Líbí.
Faob
Umíš zachytit zvláštní poetiku anime komiksů...