Léčitel

Adamar měl klášter skoro celý prozkoumaný.
Kuchyň byla zamčená. Což očekával.
I tak doufal, že se mu podaří sehnat něco k snědku.
Zbývalo už jen projít jediné křídlo. Pomalu vystoupal po samonosném schodišti a vešel do patra, kde byli ubytováni nemocní bratři.
"Čekal jsem, že dorazíte dřív, bratře," ozval z pootevřených dveří léčitelův hlas. Adamar vstoupil a zavřel za sebou.
"Je o mně známo, že nepodporuji opatův názor na hladovku za trest," dodal léčitel a odvedl Adamara do své pracovny.
Na stole ležel krajíc chleba se sýrem.
"Jste asi jediný, kdo se mu odváží otevřeně vzdorovat," podotkl Adamar.
"Byl jsem."