Za všech okolností

Mohlo to dopadnout i hůř, pomyslel si Sirius, protože byl nezdolný optimista.
Ještě byl trochu omámený, ale bolest necítil.
To je asi trochu divný... Někdo mu zřejmě musel poskytnout první pomoc, zastavit krvácení, podat nějaký lektvar...
Stále nemohl odtrnout zrak od levého rukávu svého hábitu. Rukávu, který byl strašidelně prázdný.
Sirius ucítil ledové nitky počínající paniky. Ale no tak, pravá by byla horší.
„Víš, už pár týdnů se tě chci zeptat, jestli se ke mně konečně nastěhuješ,“ ozval se vedle něj Kingsleyho hluboký hlas.
Nad nimi se tiše tyčily věže hradu. Oheň na nejvyšší z nich zvolna vyhasínal.
Bylo dobojováno.