(Ne)soukromý okamžik

„Zpívéj!“
Neví, jestli ji ukecaly jeho psí oči, prosebně protažená koncovka nebo fakt, že před ní klečí u lavičky a skládá jí hlavu do klína. Opatrně se rozhlíží; vpředu pole, vzadu les, nikde nikdo a zvěř snad přežije. Víská ho ve vlasech a spouští.
„Tu, soltanto tu...“
Vyznání lásky jí nikdy moc nešla, ale teď zpívá a vkládá celou svou duši do zamilovaného repertoáru Albana a Ricchi e Poveri. Začíná se stmívat, tak zakončí nádhernou Felicitou.
Za zády se jí ozve sborový potlesk.
Kdo měl vědět, že lesem vede turistická trasa? A kdy se tam proboha zastavila ta výprava důchodců?