Trošku smutné, trošku hořkosladké. Asi tak jako celé letošní DMD. Psalo se mi krásně, nejen tohle téma, ale prakticky, až asi na tři témata, vše. Ani se mi nechce věřit, že už duben končí. Těším se na piknik, snad bude rozumně a budu moct přijet, i když s dvěma dětmi to bude náročné. Tak uvidíme.
Každý začátek má svůj konec. Ať už je to balíček bonbonu, dětství, večírek, kniha nebo život. A pak se dívá na zažloutlé fotky a říká si, vždyť to bylo nedávno. Jenže to nedávno už má třicet let. Sem tam se objeví dávno zasunutá vzpomínka, útržek rozhovoru, střípek situace, obraz sebe, jak se snažím vyrobit píšťalku. Jak to, že si to nepamatuju. Pletení věnečku z pampelišek. Šťastné chvíle dětství. Postupně doráží parte. Slzy bolesti. Zlomky času se míchají v paměti. Ani poslední klapka nám nevezme to, kým jsme byli pro ostatní. My všichni v proudu času, byli jsme, jsme a budeme.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Přesně tak
Aries
Přesně tak
Krásné vyjádžření: Zlomky
Aplír
Krásné vyjádžření: Zlomky času se míchají v paměti. Drabble je takové jako sám život.
Nádherné drabble. Do
Tora
Nádherné drabble. Do oblíbených.
Díky.
Krásné,
Faob
nebanální zamyšlení, nadějné, povzbudivé, žádná těšínská jablíčka! Klobouček teda, zírám!
Děkuji moc za kompliment. Ona
mardom
Děkuji moc za kompliment. Ona větší část opravdu je z reálné situace. Umřela mi teď nečekaně teta (65) a spolu s dědou od manžela jsme prohlíželi fotky z jeho dětství. Fakt by mě zajímalo, jak se ty píšťalky vyráběli, učil mě to táta a já bych to chtěla naučit své děti. Na věneček z pampelišek jsem si vzpomněla (na zakončování věnečku moc ne). Přemýšlím, jestli google poradí. Když je tam toho tolik. Ale zjišťuju, že je paměť strašně děravá, že občas se mihne záblesk informace, zážitku, ale když se snažím zjistit podrobnosti, tak už je samotná dohromady nedám. To drabble se napsalo samo, tím, jaký život opravdu je.