Dopis

Když zvedal ze stolu obálku, třásla se mu ruka; tak moc se bál toho, co najde uvnitř, i když to pravděpodobně byla jenom kupa písmen. Po dlouhém váhání ji roztrhl, vytáhl z ní svazek spisů a dal se do čtení.
Když odložil náčrt rodokmenu, útroby se mu sevřely bolestí. Najednou nemohl dýchat, myslet ani existovat. Tak přece to byla pravda. To, za co jeho předchůdci tolik let bojovali, mohlo být najednou zničeno.
Jeho oči zabloudily k jinému listu, který ho trápil ještě víc. Na onom papíru byla spousta slov, ale to nejdůležitější, podpis adresanta, mezi nimi chyběl.
Vážení zástupci republiky…