Rodinná památka

Fandom

Drabble

Anton Afanasjevič měl chuť plakat. Srdce a hrdost důstojníka mu to však nedovolily. S kamenným výrazem sledoval, jak jsou pošlapávány jeho úspěchy. Jedna porážka převážila vše, co do té doby dokázal vykonat. Byl zbavován všech řádů i vyznamenání, jedno po druhém mu byly strhávány s hrudi, s každým škubnutím mu tělem projela pomyslná bolest. Za pár okamžiků už nebyl generálem. Byl nikdo.
Nakonec podal rudoarmějcovi svou velitelskou šavli. Byla to rodinná památka, která porubala pár napoleonských vojáků.
"Stane se z ní něco užitečnějšího; radlice budou třeba. Čeká nás tisíc let míru," vysmíval se bývalému generálovi povýšeně bolševik. Pak konečně vystřelil.

Závěrečná poznámka

V tomto případě jeden z mnoha případů bělogvardějců, kteří byli velmi nadšeně zavírání nebo zabíjeni svými rudými bratry po nebo ještě během první světové války. Generálové měli většinou trochu víc štěstí (a možná i rozum), protože velké části z nich se podařilo emigrovat. Ale některým ne.

Téma

DMD č. 26. pro 26. 4. 2017. Téma: Překovat meče v pluhy