Útěky

Se Simonem jsme se znali už od dětství. Byl o dva měsíce starší, o dva palce větší a já ho obdivoval. V lese na kopci snad ještě stojí strom, na který jsme obtiskli krvavé palce na znamení přátelství. Když jsme se jednou v ohradě srazili s býkem, byl Simon ten, kdo ho odlákal, abych mohl utéct.
Koncem čtrnáctého roku jsme narukovali. Ani jsme se doma moc neloučili, byli jsme si jistí, že do jara bude válce konec a budeme doma. Nikdo si neuměl představit, co na nás čeká v zákopech.
Simona popravili za dezerci. Některé věci jsou silnější než přátelství.