Na tenkém ledu

„Hlavně ať se ti nic nestane,“ zamračil se kapitán Moreau ustaraně.
Dračice se nad jeho starostí jen zlehka ušklíbla a o dalších pár kroků se vzdálila od břehu. Nebyla si zdaleka tak jistá, jak vypadala; tlapy jí na ledu nepříjemně podkluzovaly, i když se snažila zasekávat drápy, a nejistě rozevírala křídla jako když provazochodec svírá tyč, aby udržel rovnováhu.
„Aarone, co je tady ta tmavá skvrna?“
„Tam nestoupej, to je tenký –„
Pozdě; led už se pod dračicí lámal na velké kry a pod ním byla studená voda; dračice pištěla hrůzou a máchala kolem sebe křídly v marné snaze couvnout.
„Étoile!“