Matlám, matlám, mazanec, už sbíhají se sliny, padá na zem nakonec, zvednout ho jsem líný. Vezmu druhý krajíc čerstvý, a zkouším to znovu, matlám zase na dvě vrstvy, nožem, co je z kovu.
Druhý krajíc už se poved a nesu jej do úst, mlčky koukám, co jsem proved, když jsem myslel na půst. Mazanici jsem si zkusil, k dívání to není, smíchy jsem se místy dusil, teď nepomůže klení. Pracně jsem to dlouho tvořil, a teď abych to kruci bořil. Naříkat si už je na nic, si řeknu krátce amen, zas bude trošku tepla navíc, a hodím to do kamen.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit