Na čaji u Vojtěcha

„Děkuji za čaj, pane Náprstku, račte omluvit mou zvědavost, co to máte?” zeptal se host, ukazujíc na podivný kaučukový klobouk a na něm průhlednou věc s očima.
„To jsem našel při potulkách Amerikou. Říkám tomu Mazanec. Samička je Mazanice, chcete ji vidět?”
„To nebude nutné, děkuji. Na co jsou dobré?”
„Zatím nevím. Jsou mírně jedovaté, kůži spálí, ale jinak milá stvoření.”
Náprstek podal hostovi rukavice.
„Pochovejte si ho.”
Host se tvora nedobrovolně ujal.
„Viďte, je to hezké,” rozplýval se Náprstek.
Mazanec se však vetřel hostovi do kabátu, kde se rozpliznul ve skvrnu.
„Oblíbil si vás! Ale ty fleky tam zůstanou.”