Pět

Za černou magii se platí.
Dívka se s tím smířila.
Dokonce i kdyby přišla o krásu...
To se nestalo.
Měla smůlu.
Už celých pět týdnů.
Nic se jí nedařilo.
Nakonec utekla do lesa.
K malému jezírku.
Natáhla se na sluníčku.
Užívala si samotu.
Sluneční paprsky na nahém těle.
Zkusila kouzlo.
Voda zabublala.
Zavřela.
Hladinu prořízla rohatá přilba.
Kostlivec na kostnatém koni.
Dokonce ho ochránila proti slunci.
Rozesmála se.
Smůla zmizela.
Vzduch prořízl výkřik.
Postava v příšerně úzkých šatech dopadla do jezírka.
Dopad alespoň přerušil vyděšený jekot.
Rozhodil bláto kolem.
"Inkvizitore?"
"Jak dlouho nekromantko?"
"Pět týdnů."
"Já prožil pět příšerných let!"