Chvilka ranního rozjímání

Lékař Ping se probudil z mrákotného spánku, sešel se osvěžit k potůčku a pak sledoval, jak malý Kay ohřívá ranní rýži. Jeho myšlenky byly neveselé. Toužil po chvilce rozjímání mezi deskami svých předků. Tušil, že jsou uloženy v bezpečí. Ale co to bylo platné, když podporu svých předků potřeboval právě teď?
A přece začínal krásný den. Stromy v údolí rozkvétaly, tráva byla po dešti šťavnatá. Zacvrlikal ptáček. A v kouři ohně přicházel pomalou, houpavou chůzí jeho otec.
"Tak tak, synku, zase budeš zdráv," řekl a rozplynul se ve slunečních paprscích.
Lékař Ping procitl a usmál se. Přece jsou s ním.