Ještě pořád to bolelo. I po těch dlouhých týdnech se skoro každou noc budil a v ranách mu škubalo. Vykřikl. Po vlasech ho pohladila Liamova starostlivá ruka. Robinovi se chtělo plakat. Pořád čekal na chvíli, kdy Liamovi dojde trpělivost a odejde. Den po dni si připadal jako čím dál větší přítěž. Jednou to určitě musí přijít... Nedokázal pochopit, proč někdo zůstává s mrzákem s roztříštěnou nohou a jedním okem.
„Prosím, nechej mě tady. Přístavní krčma je ideální místo, kde by měl někdo jako já zemřít...“ zašeptal plačící Robin.
V tom okamžiku Liamovi skutečně došla trpělivost.
Robinovy popraskané rty umlčel polibek.
A/N: A protože autor míní, příběh roste, bude ještě jedna - takový děsně fluffy muck bonus, chcete-li. ;)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Fluffy muck?
Rya
Fluffy muck?
No, ať je to co je to, přeji Robinovi hodně zdraví! ;)
Takový lehce sladký dodatek.
Kleio
Takový lehce sladký dodatek. A bude mu líp, slibuju. :)
Chudinek malej... to se dělá
Terda
Chudinek malej... to se dělá todlecto? Takhle ho tejrat?... Samozřejmě je to moc pěkný :-)
Já občas tejrám postavy ráda.
Kleio
Já občas tejrám postavy ráda. Ale pak nemám to srdce nechat je utejrat. :)
Tak to jsi můj člověk! Ať
Rya
Tak to jsi můj člověk! Ať trpí, ale přežijí :-) moje řeč!
Ale to bebí by si stejně
Terda
Ale to bebí by si stejně zasloužil pofoukat ;-)
Dyť taky dostal, ne? :)
Kleio
Dyť taky dostal, ne? :)
Hudlana jo, ale pofoukání ne
Terda
Hudlana jo, ale pofoukání ne ;-)
Přístavní hospody jsou
Arengil
Přístavní hospody jsou náhodou ohromně fluffy. ;)
Těch štěnic a vůně
Kleio
Těch štěnic a vůně prolévaného rumu, kdo by nechtěl. :D