Duha prsty česaná

Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje, praví Pán.
A kde jsem já, tam bude i můj služebník.
--- Vstupní antifona ke mši ---
Přestalo pršet. Duha jako meč rozťala mraky. Poděkovala slunci, že vysvitlo a dalo jí zazářit. Menší duhové dvojče se dotýkalo země u nohou poutníků. Vybízelo k následování.
Den se klonil k večeru. Poutníci vyšli ze sklepa, užaslými zraky hleděli na umytý kraj. Jejich prsty procházely duhou.
Opuštěná krajina vypadala po dešti divoce a pohádkově zároveň. Zdálo se skoro nemožné uvěřit, že ta dojímavá krása dostala věnem smutný osud obyvatel.
Ministrant první poslechl hlasu krajinu a vykročil dál.