Umění

Pod okny hotelu se probouzelo velké město. Nic podobného ještě neviděl. Kouř, automobily, davy lidí, tramvaje a vysoké domy.
Uklidil budík do svého otlučeného kufříku a začal se oblékat.
Dnes to bude velký den, jel sem kvůli tomu přes půl Ameriky a prostě se nemůže vrátit s prázdnou. Nemůže.
Překřížit, provléct, protáhnout.
Ne, sakra, takhle ne. Tak znovu.
Překřížit, provléct, frustrovaně zahodit.
Zaklepal na dveře vedlejšího pokoje.
"Hrozně mě mrzí, že budím, ale mám pohovor, a potřeboval bych zavázat kravatu, mohl byste...?
Rozespalý muž na něj zamžoural.
"Lehněte si na postel."
"Proč, proboha?"
"Víte, já jsem funebrák, jinak to neumím."