Vítr

Úzkými křivými uličkami města se hnal silný vítr, hučel v plátnech stánků a zvedal oblaka dusivého prachu. Šel noční ulicí a k ústům si tiskl roušku. Dráždivý prach a písek ale nebyly jediné důvody, proč si zakrýval tvář.
Měl dojem, že ho pořád někdo pozoruje. Městská brána nebyla zavřená, vyšel ven.
Pořád na sobě cítil Jeho oči, byly hluboko v srdci, byly hluboko v mysli.
Usedl pod strom, nevěda, proč tak činí. Vítr třásl větvemi, v jejich šelestu slyšel Jeho.
"Jeden z vás mě zradí."
Do dlaně si vsypal stříbrné mince a v měsíční tmě počítal.
Vítr šuměl osikovým listím.