Budiž světlo

Opět věnováno Lejdynce. Ty víš proč.
Pomalu se z toho stával zvyk. Už se jim to ani nenamáhala říkat. Prostě sešla dolů - pečlivě se přitom vyhýbala všem temným stínům - zašátrala v té nejomšelejší komodě a vytáhla další. Už nejmíň šedesátou.
Přistavila si židli a opatrně nahmatala objímku, ze které trčel zubatý kalich ostrých střepů. Už se ani nenamáhala ohlédnout. Věděla, že podivný přísvit, pronikající škvírou pode dveřmi vinného sklepa, dávno pohasl. Uplyne ještě minimálně minuta, než se jeden z Carpenterů uráčí nahodit pojistky.
Jistá část jí samotné pochopitelně CHTĚLA vědět, čím se tam dole zabývají. Její pud sebezáchovy ji ale pokaždé přesvědčil, že NECHCE. Alespoň zatím.