Mlsalové

Asi jsem rozhovor těch dvou – pro salon nevhodně důvěrný dle mého názoru – sledoval až příliš okatě.
„Což naplat, my jsme jen druzi literární, tady někdo jiný papal máček,“ ozvalo se za mnou tiše. Kdo takto mluví o ženě, ten není hoden zvát se mužem, a to jsem ho měl za přítele!
„Nevzdávej se, jen vlastenectví tuž, vímeť dobře, že paní oficiálová má pro nás národovce cit všeobecný. Doneslo se mi to z Domažlic. Buď jist, když vytrváš, i tobě nasype,“ zvlnil rty, ale byl to úsměv neveselý. Vždyť včera o ní ještě horoval.
„Jen budeš-li chtít, od takové otevřené makovice.“