Hlavně nenápadně

„Miláčku, přinesl jsem večeři. Co to píšeš? Něco do školy?“
„Jo. Esej na téma zbraně moderní doby.“
„A proč ten pochmurný výraz?“
„Moc mi to nejde. Atomové bomby, vodíkové bomby, elektromagnetické bomby, biologické zbraně, chemické zbraně, vesmírné zbraně…“
„Počkej, to ti přijde moderní?“
„No… Jo.“
„Musíš přemýšlet více v kontextu. Dnešní zbraně jsou civilizovanější. Jak nenápadně vyhladíš miliony lidí s jejich svolením a ještě na tom vyděláš?“
Bezmocně zakroutila hlavou.
Sáhl do tašky a vytáhl dvě papírové krabičky.
„Big Mac?“ povytáhla obočí.
„Jeden je pro tebe. Nech si chutnat.“
„To jako vážně?“
„No jasně, přece tu nechceš strašit do stovky.“