Válka je vůl

Každá doba žádná svoje, jednou umu, jednou hnoje. Ať už stojím vprostřed bitky, nebo jedem trávím kytky, vždycky je to násilí. Copak boje někdy něco, u všech všudy spasily?
Začalo to u té sloje, chlap vzal kyj a zařval: „moje!“. Nekoukal se vpravo vlevo, a bránil jenom toho svého, skoleného mamuta. Doba jistě pokročila, dnes už víme mnohé, válka válku vytlačila a žijem v míru, no né?
Kde, že budem za pár roků? Na demenci zajdeme! Přijde jenom pár set cvoků, a mozky klidně smázneme. Stačí myslet lidé dobří, neužívat pěsti. Stačí život žít si po svém, užívat si štěstí.