Hlad

"Mám hlad."
Dost podobně to teď chodilo každý den. Calder se přetočil na druhý bok a předstíral spánek. Sluníčko příjemně hřálo a tohle byl největší pohyb, jaký byl ranhojič ochotný vykonat.
"Chisholme, mám hlad. Pojď na krmiště."
"Dej mi pokoj."
"Říkám, že mám hlad."
"Říkám, abys mi dal pokoj. Leť tam sám."
Chvíli bylo ticho – ten zlověstný druh. V příštím momentu Calder ucítil, jak ho svírají drápy, země se vzdaluje, spánek se vzdaluje a dobrá nálada už stihla zmizet za obzorem.
"Bestie mizerná!" zaječel. "Vrať mě na zem! Neruš moje kruhy, ty škaredá tlamo!"
"Nakreslíš si nové," zazubil se drak.