Zvěst radostná a takové ty věci

Atmosféra připomínala funus. Se „zvěstí rááádostnou a šťastnou” to zatím mělo pramálo společného.
Dveře zůstávaly zavřené a my - svědci tohohle zázraku zrození - seděli na verandě jak Tři králové co vyrazili trapně brzy.
„Jsem si slibovala, že budu držet hubu,” zamručela Lucie temně. „Nebudu, jo? Brát ji s sebou byl pitomej nápad.”
Pavel nešťastně vzhlédl.
„Já vim. Ale neměl ji kdo hlídat.”
Měl ji jak z praku. Roli novopečeného otce sehrával skvěle.
„Vážení,” vyhlédla ze dveří Zuzana. „Gratuluju. Jsou čtyři.”
Štěňata vypadala fantasticky. Ale nemohli jsme se zbavit dojmu, že se Mary usmívá, jaké nám na chatě připravila překvápko. Inu, jezevčík.