Konec pohádkových princů

Malá krčma v lesích za sedmero horami…
„…šlofíka a jeden jedinej trn. Jeden! Já vypadal jak oběť vzteklýho ježka…“
„Co mám říkat já? Líbal jsem mrtvolu!“
„…ropucha! Zatracená ropucha! Ale né, všichni jen ‚chudinko, fuj, políbit žabáka‘ - já sakra tím žabákem byl! Roky!“
„Obelhala mě, aby mě dostala! Prej princezna… vesničanka! Manželství založený na důvěře, fakt…“
„Sedmihlavej drak! Sedm hlav, chápete?! Šílenej masakr!“
„…vůbec nechtěl ženit, ale né, následník musí být, královna ti pomůže s vládnutím… s koštětem umí, ale co sakra ví o politice?!“
„Máme dost!“ zabušil jeden princ korbelem o stůl.
„CHCEME ROVNOPRÁVNOST!“
„Ať se laskavě zachraňujou samy!“