Princeznička bez pohádky

Vždycky jsem snila o princi, který si pro mne přijede na bílém koni. Vysvobodí princeznu a zabije draka. Vždycky to je přece takhle. Hezky, se šťastným koncem. Ale nikdy nikdo nepřijel.
Ale nakonec ten drak nebyl tak špatný. Miloučká obludka. Měl mě rád, myslím.
Už dávno jsem ale nebyla tou krásnou princeznou. Krátké havraní vlasy, černé stíny pod očima, krvavé rty. Ne, už jsem nebyla princeznou z pohádek. Ruce vražené hluboko do kapes roztrhaných kalhot. Spíš čarodějka.
Pak se to stalo. Prostě jsem si své obludce sedla na záda a odletěla. Ale jedno vím jistě.
Draci jsou věrní, ne princové.