Předjaří za polárním kruhem

Během nejchladnější části roku byla i Slunci taková zima, že v poledne stěží vykouklo nad obzor a už spěchalo zpátky ohřát se do teplejších krajin. Neúprosný tikot slunečních hodin je však donutil vydržet každý den na obloze o něco déle. Hudba vyluzovaná na strunách paprsků postupně pronikla až pod sněhovou pokrývku a probudila tam spící semínka a pupeny. Moře by se na tu melodii nejraději dalo rovnou do tance, kdyby nebylo sevřeno ledovými okovy. Avšak i nepřístupné ledy začaly pod slunečním úsměvem tát. Uvězněné vlny se už nemohou dočkat, až provětrají své krajkou lemované sukně. Snad konečně dnes to přijde...