(cca 1580)
„Jsi si jistá, že mě to udrží, Krisztino?“ zadíval se András na dívku s pochybami v očích.
„Ale prosím tě, je to kvalitní italské sukno. Nebo se bojíš?“ změřila si vlkodlaka pobaveným pohledem a založila ruce v bok. Ten jí věnoval ponurý pohled.
„Samozřejmě, že se nebojím. Přijdu ti snad jako strašpytel?“
„Vzhledem k situaci? Ne. Ale už si pospěš.“ Začala ho postrkovat před sebou. Ještě poslední polibek a…
„Krisztino!!“ rozlehlo se sídlem rodu Rákóczi hřmotným hlasem pána domu a otce mladé šlechtičny v jedné osobě.
Hraběnka neváhala ani na chvíli, zkontrolovala pevnost plátna a strčila svého milého z okna.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:-)
Rya
...a jestli to praskne nebo ne, to si můžeme jen domýšlet.
... a taky co praskne
Aplír
... a taky co praskne
Aaha...
Sid
Krisz... zová situace a tentokrát nejen na seníku :D ... jaj :D ... pobavilo, dobrá stoslůvka k ranní kávičce ;D
:)
kopapaka
Dobrý...
:-)))))))) András se nezdá :
Peggy
:-)))))))) András se nezdá :-)))
A prasklo to???
Neprasklo ani jedno :)
Mia
Neprasklo ani jedno :)
O dost lepší, než rural
Lejdynka
O dost lepší, než rural varianty!
Kvalitní italské plátno mě opravdu pobavilo.
Ale Andrási, ty se teda fakt nezdáš... :))
Co nakonec prasklo? :-)
neviathiel
Co nakonec prasklo? :-)
Právě, že nic... protože by z
Sid
Právě, že nic... protože by z Andráse jinak byl buď placatý nebo otcem dámy zabitý vlkodlak :D