Ožil. Vzrušení, strach a ta živá, tak úžasně živá naléhavost okamžiku, pocit, že prostě musí něco dělat (proč to nikdo nechápe?), mu ubraly deset let.
Mluvil a mluvil o nové Pravdě, věřil a ona byla přes hukot v uších sotva schopna vnímat.
Bylo to tu zas. Temnota.
Znala ho. Nedokázal žít jinak než na okraji propasti. Nedokázal se do ní přestat dívat, nedokázal dlouho odolávat nutkání skočit.
„Žijeme na vypůjčený čas, Scullyová. Od konce světa, který nenastal. Nechceš vědět, proč?“
A ona ho v tom nedokázala nechat samotného. Vždycky bývala jeho světlem ve světě, kterému nerozuměla.
Otevřela oči.
A vykročila.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach, to jsou přesně oni :) A
Scully
Ach, to jsou přesně oni :) A koukám, že nás téma inspirovalo podobně :D
Díky. :)
nettiex
Díky. :)
Upřímně řečeno, prostě jsem ze zoufalství nějak napsala první (a jedinou) věc, která mě napadla. :D
Líbí moc.
Faob
Fandom znám málo, ale popsáno univerzálně, mnoho zvláštních, zajímavých a nesnesitelných lidí by se nikdy neprosadilo bez zázemí, tichých hrdinů v pozadí. Forma bezvadná, ni slůvko navíc.