Nahnali jste mě tam!

Hodil dovnitř kamínek. Žbluňknul a udělal kolečko v žabinci. Nad propastí stál mrňavý kluk s usopleným nosem a zbytečně velkýma očima.
Zašustila křídla. Zvedl oči. Kroužily nad ním. V jeho tváři (a možná to bylo naposled v historii) se objevil strach. Hořící krovy, noc, křik a tělo, které bylo máma, překryté starým pytlem.
Švihl po vlaštovkách kouzlem, protože mu konečně bylo jedno, že ho objeví. Malá tělíčka padala s oblohy. Dal si tu práci a na každé z nich šlápnul.
Pak skočil do propasti. Plaval hloub a hloub.
V srdci sídla černých mágů se objevil usoplený kluk připravený se učit.