Poslední

Byl tu už celou věčnost, v inkoustově černé temnotě, v naprostém tichu. Uzavřený za obrovskou mříží. A to vše za svou zpupnost, odbojnost.
Náhle se ozval hlas a klec se otevřela. Ten hlas ho lákal ven, říkal, co je třeba udělat. Vyjdi ven a připomeň Argosu svou sílu.
Téměř zapomněl, co umí, čeho je schopný. Ale vše se navrátilo během okamžiku. Stačilo několik temp, jediný úder, a síla, která v něm dřímala, se naplno probudila.
Fascinovaně se díval, jak živel – jeho živel – ničí vše, co mu přijde do cesty.
Opět hlas. Je dokonáno. Vrať se, odkud jsi přišel.
Poslechl.
Protentokrát.