A zase nic...

Situace se opět stávala přehlednou. Z úkrytu za troskami viktoriánského psacího stolu to tak přinejmenším vypadalo. Prach naposledy zakroužil, než nalezl to správné místo k přistání.
Bylo tu ticho. Veliké.
Být tohle ticho cedulí, bylo by na ní napsáno:
TEĎ BY MĚL NĚKDO NĚCO ŘÍCT.
Místo toho se z úkrytu vyplížila bledá ruka, zaváhala nad změtí drátů a rozpálených ozubnic, a opatrně se trosek dotkla. Zbytečně - nepohnulo se nic.
Richard Carpenter pomalu vynořil tvář z bratrova zaprášeného tvídového sáčka.
"Mno...," řekl, "nutno přiznat, že Směs nepostrádá jistý... potenciál. Ale přece jenom, Andy - nechceš se na to Perpetuum Mobile už vykašlat?"
Pozn. aut.: Anachroničtí bratři Carpenterovi, "mladí" muži mnoha talentů, momentálně hostují v Návratu krásného prevíta, ale mají i svůj vlastní příběh. Snad už to nepotrvá dlouho a zájemci je budou moci potkat jak v podobě elektronické, tak v podobě papírové. Konec hlášení.