Krytí

Potřeboval vstoupit do armády. Utajit svou jinakost. Nemohl být bez vody, takže námořnictvo bylo jasnou volbou. Kdysi dávno věřil, že námořníci jsou tvrdí chlapi a nepláčou. Námořníci byli tvrdí chlapi, ale plakali. Ne rum, ten jen vychcávali z boků lodí.
Jednoho dne zběhl, vrátil se na Rýn a snažil se zapomenout. Jenže nikde nebylo bezpečno. Tátu před lágrem zachránil, ačkoli ne z dobroty srdce. Sebe zachránit nedokázal. Správně mu patřila kulka, ale ta ho zabít nemohla, tak čekal na provaz. Pak přišel trestný prapor.
A vědomí, že neexistují nadlidé a plebs. Protože všichni pláčou. A všem z očí kanou slzy.