Těžká jsou rána mistra Jana

Probudil se a bylo mu bídně. Když si šáhl na čelo, připadalo mu dokonce, že má teplotu. Úplně hořel. Ale nemocný být nemohl. Přeci jen se nacházel v Nebi – na místě věčného klidu, míru a hlavně na místě, kde něco jako rýmička neexistuje.
Nejspíš to bylo tím hrozným snem, co se mu zdál. Tisíce lišek tančících kolem táboráku a tvářících se velice posměšně. A všechny držely v packách sirky, kterými chrastily do rytmu. Zamračil se. Vážně se dnes necítí. Musí se vyhnout rozcvičce.
„Nástup!“ Je to tady.
„Dneska ne, Miroslave.“
„Ale Jene, snad jsi to včera zase nepřehnal s vínem?“