Vokno, pančelko

pozn.aut.: Částečně z vlastní zkušenosti. Ano, jeden z těch nesprávných veršů jsem skutečně při přednesu Máje řekla.
Toto drabble je poklonou všem učitelům naší krásné mateřštiny, před kterými se obvykle třesu strachy.
„Sem se učil, pančelko…
Karel Mácha… Ráj… Máj.
Okolo lesa pole lán… teda…
byl pozdní večer, první máj,
večerní máj, byl lásky čas…“
„Hrdliččin…“
„Hrdý čin zval ku…“
„Lásce…“
„Krásce zas. O lásce…“
„Ts… nee… kde borový…“
„Kde bohovi zaváněl háj…“
„O lásce…“
„O lásce… mech… strom lhal… slavík zpíval… růže…“
„Růžinu jevil…“
„Růženo, jé vyl… vzdychal…“
„Jezero…“
„Ach nechoď, nechoď na jezero…“
„Jezero hladké, vole.“
„Nechoď na hladké jezero…“
„Zvučelo temně tajný bol.“
„Zurčelo té mé tajný bol. Jasně… břeh jej objímal kolem kol…“
„Slunce jasná…“
„Já vim! Bloudila blanitými pásy padnoucí tam, co…“
„Slzy lásky.“
„Slizy sázky? Cože?“