Strach

Bylo 5 minut po začátku hodiny a učitelka nikde. Napětí by se dalo krájet.
„Třeba bude suplování,“ přál si šeptem Červeňák.
„Pochybuju,“ třásl se maličký Pomněnka.
„Neboj,“ drkla do něj povzbudivě Zlata. „Vzhledem ke zpoždění v češtině spíš učitelka přijde s písemkou na tvrdé a měkké souhlásky.“
Tupý Schwarz jako vždycky něco čmáral. „Šetři síly,“ poradila mu nabroušeně Zelená.
Klika cvakla, do třídy vkráčela učitelka. Rázem se udělalo ticho.
„Otevřete okna, vyndejte skicáky.“
Jediný, komu zůstala ve tváři barva, byl Bílý.
„A dnes si, děti, namalujeme…. MOŘE!“
„Sbohem, kamaráde!“ řekly sborem pastelky Pomněnkovi, kterého zbývalo už jen pár posledních centimetrů.