Trpělivost má své meze

„Tohle je červená, rozumíš? ČERVENÁ.“
Moc ne, ale snažím se zapamatovat si to.
„Tohle je zelená. ZELENÁ!“
Hmmm…
„Modrá. Dívej se pořádně! MODRÁ!“
To je ňáká hra?
„Todle je žlutá. Slyšíš? ŽLUTÁ!“
Nebaví mě to.
„Přines mi červenou. No tak, přines červenou!“
Jdu a přinesu mu to. Plácne mě. Au!
„Ty seš ale blbej! Řek jsem červenou a ne modrou!“
Už mě to vážně nebaví. Cpe mi nějaký malinkatý klacíčky, všechny jsou stejný, navíc divně páchnou, pokaždý tomu říká jinak a když mu tu blbost přinesu, ještě mě trestá. Pryč s těmahle imitacema pořádnýho klacku!
„Mamííí, von mi rozkousal pastelky!“