Had

Před takovými je třeba mít se na pozoru, i když jsou v kleci.
Jemu za klec určili jeho vlastní skleník. Klec, nebo spíš celu smrti. Odvedou ho odtud až na popravu. Stihnou to dřív, než zemře na následky starých nevyléčených ranek?
Nepřestával číhat. Nebylo pozdě na pomstu a on měl na seznamu nejméně tři jména.
Kořist dorazila sama. Nevšimla si ho. Sáhla po růži.
„Ta je moc hezká.“ řekl.
Pak stačilo jen mluvit. Uštěpačný soucit. Obvinění. Přehrávané překvapení z jejího údivu. Úžas nad její nevědomostí. Výsměšný obdiv k prohnanosti soupeřů. Závěrečné jedové bodnutí.
Nejlepší bylo, že vlastně ani nemusel lhát.