Raketa mířící na Prahu

Jsem v klidu v kasárnách, když někdo zařve „Nástup!“ Škubnu sebou, rychle se začnu oblékat, spodky, kalhoty, košile... Kanady, kde mám kanady??? Obouvám se, vyletím ven jako střela. Zařadím se do zástupu.
„Pozor!“ Narovnám se.
„Pohov!“ Pokrčím koleno.
„Vojáci, před pěti minutami,“ začne velitel s vážným výrazem a tváři, „jsem obdržel zprávu přímo z velícího štábu, že se na Prahu řítí nepřátelská raketa. Naším úkolem je evakuovat Prahu...“ hlas se ztratí v náhlé ráně. Třesk! Cuknu sebou.
Otevřu oči. Ozve se ženský hlas: „Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice, Florenc...“ Sakra, zase jsem usnul v metru!