První večeře

Evžen se rozhodl sbalit Máňu jedním jediným frontálním velkopanským útokem, který ji navždy dokáže jeho velkorysost, nadhled, rozhled i výjimečnost. Za tímto účelem utratil celou výplatu za suroviny na parádní večeři. Jenže když zazvonil zvonek, Evžen stál bezradně nad stolem.
Stopy korýšů, kteří se vzepřeli svému osudu a zaveleli k exodu vedly skrz talíř majonézy k ledovému salátu, kde končily. Zdá se, že jejich hlavohruď nebyla zrovna stvořena k vytváření strategických plánů, ale na Evžena to stačilo.
Máňa těžce dosedla na židli osázenou okvětními plátky rudé růže a vzdychla.
„Tohle do mě nedostaneš ani za nic. Nepůjdeme radši na pivo?“.