Zapomenutá vzpomínka

Její svět? Tma, teplo, pravidelný rytmus, voda a poslední dobou větší a větší tíseň. Čas nazrál a v jeden okamžik se vše okolo ní začalo hroutit. Tep se zrychlil a její domov plný tajemství a očekávání od ní odvrátil svou přátelskou tvář. Všechno ji stahovalo, mačkalo a tlačilo dál a dál. Kam? Přišel záblesk, který vyústil v explozi světla. Světla, které kromě jasu přineslo i stíny – tmavé mumlavé a nerytmicky znějící šmouhy. Nadechla se a konečně mohla dát najevo svou nespokojenost. Musela to všechno překřičet.
Podivnému cizímu hlasu, který nad ní zazněl, nerozuměla: „Je to holčička, no tak tatínku, foťte!“