Co z tebe jednou vyroste?

Poklidné odpoledne. Slunce svítí okny do bytu a v jeho teple se slastně protahuje sazenička; už má lístky, ale teprve nedávno vykoukla z hlíny.
„Já nejsem žádná malá roztomilá květinka,“ myslí si. „Jsem velká, zlá a zubatá! Teda zubatá ještě nejsem, ale až budu mít zuby, tak vás všechny sežeru! Abyste věděli.“
Vzpřímí se a pokusí se naježit, ale nemá čím – jehličky na listech vyrostou až později. Tak se alespoň tváří hrozně nebezpečně.
Do pokoje vchází vědec, drží klec s živou myší.
„Ó, jaká ty jsi rozkošná kytička,“ usměje se spokojeně. „Podívej, co jsem ti přinesl. Myšička pro moji Adélku!“