Přilétlo jaro zdaleka...

Den za dnem tu všechny živoří, den za dnem je všechno stejné. Půda je zmrzlá až na kost, okolo leží sníh, vyje tu věčný vítr unášející jemná zrnka písku které štípou, pálí, dusí. Slunce je příliš blízko a jeho paprsky spalují jako oheň. Je to krutá poušť, vyprahlá, ale současně zasypaná sněhem.
Ale dnešní ráno je jiné. Na první pohled je vše stejné, ale přece jen… Je to cítit ve vzduchu. Půda je stále stejně zmrzlá, ale její dotyk je jemnější. Sluneční paprsky stále pálí, ale zároveň i hladí a laskají.
Náhle všechny vědí: Zima je konečně pryč. Přichází jaro!