Smrťa musí z kola ven

Ke spánku mě kolébaly Hunger Games. Usnula jsem o půl třetí.
V řečtině jsem četla jako hotentot. Démosthenés by mi stoprocentně nerozuměl.
„Tak, teď bych byla ráda, kdybyste se mi představily vy.“ Prázdný pohled. „To mám jako říct svoje jméno?“
„Píšeme teď takovej cool bonus. Téma je Syn trpasličího muže. Teda Sen... jsem chtěla říct.“
„Máma by mě asi živila, ale já jsem na to moc drzá. Hrdá, hrdá, sakra!“ Úpění.
„Čte Smrtijedka. Od verše 43.“ Ticho. „Čti.“ „Cože, proč zase já?“
A nakonec jsem si do oka vetřela bylinný masážní gel s hřebíčkem.
Jsem v jednom kole. Ale zapletená.