Poslední čaroděj Rakasi

Oficiálně neexistoval.
Desetiletí žil v řetězech. Vévoda zdědil nepohodlného vězně po svém předchůdci; umírnil jeho utrpení, ale ne příliš. Jednou si však vyžádal čarodějovu pomoc a poté ho odměnil přepychem.
Vězeňským přepychem.
Nyní stanul Šaretas před vévodou znovu.
„Jak se žije bez pout, čaroději?“
„Už jsem je ani nevnímal,“ zavtipkoval Šaretas. „Byly jako druhé šaty.“
„Vskutku?“ prohodil vévoda. „Mohu tě zas nechat obléknout, přeješ-li si.“
„Raději zůstanu… nalehko,“ polkl čaroděj.
Zkoumavý pohled ho svíral jako okovy.
Přesto se odvážil zeptat.
„Můj pane, proč jsi pro mě poslal?“
Vévodovy oči sklouzly ke kvetoucím stromům za okny.
„Protože umírám, Šaretasi,“ řekl tiše.