Jak snadné je zapomenout na minulost

Přišli, oděni v železe a oceli, se zlatou touhou v očích.
Na jejich straně stála nemoc a lež. Stál na ní šepot o barbarech a divoších, knihy o našich zvycích psané lidmi, kteří nás nikdy nepotkali.
Zasypali nás olověnými kulemi, vzali nám naše bohy. Naše děti. Naší zemi.
Nazvali nás jedním jménem, aby nás mohli lépe nenávidět.
Jsme pro ně jen vzpomínkou, nad kterou je snazší přivřít oči. Ale my jsme ještě tady. Nejsme poznámkou pod čarou v učebnici dějepisu. Jsme živí a nebudeme mlčet.
Přišli oděni v oceli a teď volají "Zatracení imigranti, vraťte se odkud jste přišli!"
Ha.