„Hledal tě včera v práci zase ten Marek. Je trochu zvláštní.“
Martina zaúpěla. „Maruško, musím teď končit, mám tu schůzka naslepo. Zavolám ti.“
Vstoupila do kavárny Nadějné vyhlídky.
U prvního stolku sedí Marek: „Máš radost, že mě vidíš?“
„Nene! Jak ses dokázal nabourat do anonymní seznamky?“
„Kolik bys vlastně chtěla mít dětí?“ ptá se Marek.
„Marku, už jsem ti to několikrát jasně řekla. Já s tebou rozhodně nic mít nechci a nebudu!“ Marek na Martinu zasněně hledí: „Moc ti to sluší, když se zlobíš.“
„Já jsem takovej smolař!“ třískla dveřmi.
„Ty to se mnou prostě umíš,“ zašeptal s přivřenýma očima.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit