Ten, kdo letos chybí

Není to tak, že bych ho nepostrádala, jen... je prostě těžké popsat ten pocit, když všechna slova zmizela s tím, co chybí. Tenhle střípek mě neodešel v nějakém náhlém teatrálním zlomu, bylo to spíš plíživé klouzání dolů, jen zlehka, takže nebylo jak si toho všimnout. Nebo to zastavit.
Je maličký, ten úlomek duše, který vidí všechno přes růžové brejle. Optimista, nadšený z maličkostí a hýřící spoustou šílených nápadů. Zbylo po něm jen šedivé prázdno, prostě záznamník Je nám líto, tahle část duše není tento duben dostupná. Nebo tento rok.
Kdybyste ho někdo potkali, pošlete ho prosím za mnou. Chybí mi.